Note that this is an area that the PKK did/does operate in and so the army are nervous.

KURDOVÉ - ČERNÉ SVĚDOMÍ TURECKA - http://www.ikoktejl.cz/magaziny/koktejl/MKlide/lide200411.html
...podle různých zdrojů se podíl Kurdů v Turecku pohybuje mezi 10,6 až 22 procenty, což je 7,4 až 15,4 milionu lidí. Turecké politické kruhy však ještě donedávna odmítaly uznat samotnou existenci tohoto početného národa....do 50 let by díký populační explozi mohli v Turecku tvořit většinu....

http://kurdove.ecn.cz/

http://www.kurdweb.com/

http://www.akakurdistan.com/
--------------------------------------------------------------------------------------------------------

PKK - Strana kurdských pracujících (2001, http://www.mvcr.cz/casopisy/policista/2001/0002/teror.html

jež vznikla v roce 1978 na základě iniciativy Kurdů, přesněji řečeno levicově orientovaného absolventa ankarské univerzity Abdulláha Ocalana (nar. 1948) přezdívaného Apo, což znamená šéf. Cílem je vznik suverénního kurdského levicového státu na části území Turecka, převážně obývaného Kurdy. Finanční prostředky si PKK obstarává především tzv. revolučními poplatky, což je prosté vydírání. V roce 1980 se hlavní základna přemístila do Sýrie (Damašek), kde také vznikla vojenská složka PKK, Lidová armáda pro osvobození Kurdistánu. Ta v roce 1984 zahájila ozbrojený boj.

V Turecku je činnost PKK zakázána a od 26. listopadu 1993 byla po nepokojích zakázána i v Německu, kde žije na 450 000 Kurdů. Od roku 1995 se PKK odklání od levicového extremismu a stále více se orientuje na islám. Přesto předseda PKK Ocalan po vypovězení ze Sýrie zamířil do Ruska, kam se ale nedostal a nakonec byl unesen  tureckými bezpečnostními jednotkami z Keni. V souvislosti s jejím cílem byla iniciativa PKK zaměřena proti Turecku, ovšem již v roce 1986 zaútočila rovněž na základny NATO v Turecku. O něco později se oběťmi PKK stali i cizinci. V 90. letech přerostl doposud ilegální boj v otevřený konflikt PKK s tureckou armádou.

Počet aktivních členů je odhadován na 3000, jimž se však dostává široké podpory nejen od množství příznivců po celém světě, ale i od radikálních islámských skupin. Podle zpravodajských materiálů je PKK podporována údajně i Sýrií, Irákem a Íránem. Výcvik odhodlaných bojovníků probíhá v táboře islámských skupin v údolí Bekaa v Libanonu.

------------------------------------------------------------------------------------------

2005 http://www.novinky.cz/05/62/38.html

Štrasburk označil proces s Ocalanem za nespravedlivý
 

Evropský soud pro lidská práva ve čtvrtek označil proces s kurdským vůdcem Abdullahem Ocalanem za nespravedlivý. Vůdce Kurdské strany pracujících (PKK) si odpykává doživotí na tureckém ostrově Imrali. Původně byl odsouzen k trestu smrti.

Po zajetí Ocalana před čtyřmi lety se jeho kurdští bojovníci stáhli do severního Iráku a zastavili boj za nezávislý stát v jihovýchodním Turecku, který si do té doby vyžádal přes 36.000 obětí. Po 1. září zaznamenaly zpravodajské služby okamžitě pohyb v

ŠTRASBURK - Soudci rozhodnutí o nespravedlivosti procesu dnes přijali poměrem 11 ku 6 ve prospěch návrhu. Podle nich nezvažoval případ objektivní, nestranný a nezávislý tribunál. Konstatovali rovněž, že Ocalanovi právníci nedostali patřičný čas k přípravě obhajoby.

Kvůli těmto prohřeškům Evropský soud pro lidská práva uložil už vloni Turecku zaplatit Ocalanovi 100 tisíc eur (asi 3,2 mil. Kč). [celá zpráva]

Štrasburk však dnes Ankaře přímo a výslovně nedoporučil opakování procesu. Soudci také uznali, že Turci držením Ocalana v izolaci neporušují Evropskou konvenci o lidských právech. K její porušení, jak se uvádí v rozsudku, nedošlo ani během uvěznění vůdce PKK v roce 1999.

Změny v rámci jednání s EU

Ocalan byl odsouzen v roce 1999 k trestu smrti, krátce před tím jej turečtí agenti unesli z Keni. Po mezinárodních protestech mu byl trest v roce 2002 zmírněn na doživotí. Turci jej viní z vražd 30 tisíc lidí, kterých se měla PKK dopustit během patnáctileté války s vládou.

Agentura DPA podotýká, že rozhodnutí Štrasburku není pro Ankaru závazné. Může ale vést v rámci sbližování s Evropskou unií k obnovení procesu s Ocalanem. Velké změny totiž čekají právě tureckou justici. 

-------------------------------------------------------------------------------------------------

http://sas.webz.cz/sas.php?&sekce=clanky&id=8&PHPSESSID=df1155b76ce952c7e481d7d7ba8b253e
 

Kurdistánská strana práce PKK

• popis: založena roku 1974 jako marxisticko-leninistická povstalecká skupina; původně tvořena tureckými Kurdy; cílem skupiny je založení samostatného kurdského státu na jihovýchodě Turecka, kde převažuje kurdské obyvatelstvo; začátkem 90. let se transformovala z venkovské povstalecké skupiny na městskou; začátkem roku 1999 zadržely turecké úřady v Keni vůdčího představitele skupiny Abdullaha Ocalana, turecký soud jej později odsoudil k smrti; v srpnu 1999 Ocalan vyhlásil mírovou iniciativu přikazující členům zdržet se násilí, stáhnout se z Turecka a požadovat dialog s Ankarou o kurdské otázce; na kongresu PKK v lednu 2000 členové skupiny podpořili Ocalanovu iniciativu a vyhlásili, že organizace bude nadále používat pouze politické postupy k dosažení svého nového cíle - zlepšení postavení Kurdů v Turecku
• aktivity: hlavními cíli byla turecká vláda a bezpečnostní složky; vedla útoky na turecké diplomaty a obchodní centra v desítkách západoevropských měst v letech 1993 a 1995; ve snaze zničit turecký turistický průmysl organizovala v první polovině 90. let bombové útoky na turistická letoviska a hotely
• síla: přibližně 4 až 5 tisíc členů, většina momentálně v severním Iráku; tisíce sympatizantů v Turecku a Evropě
• oblast činnosti: operuje v Turecku, Evropě a na Středním východě
• vnější pomoc: získala útočiště a skromnou pomoc od Sýrie, Iráku a Iránu; v říjnu 1998 syrská vláda vypověděla ze svého území Abdullaha Ocalana a další známé představitele organizace

----------------------------------------------------------------------------------------------------

http://www.geocities.com/CapitolHill/Congress/5536/cislo_6/6_tragedie.html

 

Strana kurdských pracujících vznikla v 70. letech na pozadí úspěšných národněosvobozeneckých bojů v Asii, Africe a Latinské Americe. V letech 1970 - 1978 ji z debatního kroužku na ankarské universitě zformoval Abdullah Ocalan.

Roku 1977 byl tureckou tajnou službou zavražděn Ocalanův spolupracovník Hakki Karer. Ocalan sám byl sám donucen odejít v roce 1980 do Sýrie, odkud v roce 1984 vydal ARGK (Lidové armádě osvobození Kurdistánu, vojenskému křídlu PKK) povel k zahájení ozbrojeného boje.Marxistická "strana pracujících" v zaostalých agrárních oblastech tureckého Kurdistánu neupadla v zapomnění a stala se naopak masovým hnutím a vůdčí silou protitureckého odboje. Značnou roli při tom hrála zdánlivě nelogická implantace leninismu do bědného zemědělského Kurdistánu. Na rozdíl od ostatních skupin se Ocalanovi straníci zaměřili na agitaci mezi nejširšími a nejchudšími vrstvami Kurdů, kterým nenabízeli jen cestu, jak skoncovat s cizím útlakem, ale i se sociální nerovností. PKK už během prvních let své existence odmítla jednoduché dělítko: Kurd-přítel, Turek-nepřítel. V jejích řadách našel své místo nejeden Turek a naopak - velkomajitele půdy PKK likvidovala bez ohledu na turecký či kurdský původ.

Podpora PKK v Kurdistánu vzrůstala ruku v ruce s nárůstem počtu útoků turecké armády proti PKK a jejím sympatizantům. Stranou však nezůstal ani starý kontinent. Politické křídlo PKK - Národní osvobozenecké fronta Kurdistánu - se usídlila v Bruselu a exilový Kurdský parlament v Haagu. Budovy pro zasedání mu poskytla i regionální baskická vláda. Kurdský televizní kanál MED-TV zahájil vysílání z Londýna. Jejich propagandu doplnila PKK činy, převážně útoky na kanceláře tureckých aerolinek nebo obchodních společností. Právě ty přišily PKK nálepku teroristické organizace a přinesly zákaz PKK ve Francii a Německu. Řada místních politiků či publicistů však upozorňovala: "Palestinci unášeli letadla a stříleli izraelské sportovce, Iránci systematicky likvidovali nepřítele islámské revoluce. Kurdové nezabíjejí, Kurdové rozbíjejí kanceláře. Útočí častěji, zato méně krvavě. Prvořadým cílem jejich akcí je upoutat ke kurdskému problému mezinárodní pozornost a nanejvýš přenést osvobozenecký boj na více front. Vždy to však jsou jen fronty protiturecké."

Časté střety mezi PKK a jinými frakcemi kurdského odboje vedly stranické vedení ke krokům, které by zastavily vraždění mezi samotnými Kurdy. PKK učinila vstřícné kroky vůči islámským skupinám a roku 1993 navázala spolupráci s Kurdskou revoluční stranou Hisballahu. V kurdském exilovém parlamentu vedle sebe zasedli jak stoupenci ERNK, tak jiných frakcí, které spolu dříve nekomunikovaly, např. Demokratické strany.

Zlomem v dějinách PKK se stal její 5. kongres v roce 1995, na kterém došlo k ideovému posunu strany a přepsání stanov. PKK tento posun hodnotí slovy: "Když jsme roku 1977 poprvé sestavovali program PKK, neexistoval ještě v Kurdistánu odboj a náš program nevycházel z praktických zkušeností. Dnes ale máme zkušeností z boje mnoho, náš politický záběr se rozšířil, a tak můžeme dokázat to, co bylo na počátku jen přáním".

Srp a kladivo na vlajce nahradila pochodeň, vůdcovských ambicí v revoluci, kterou v přepracovaném programu nazývá národněosvobozeneckou a demokratickou, se však PKK nezřekla kultu osobnosti Apo (kurdské slovo pro strýček) Ocalana, který se sám rád skromně srovnává s Napoleonem.

Hlavními body přijatého programu bylo:
- zastavení tureckého kolonialismu a jakékoli formy imperialistické nadvlády nad Kurdistánem.
- vybudování nezávislé demokratické společnosti řízené lidem - vybudování nezávislé ekonomiky (nástroje k dosažení tohoto cíle vidí PKK v centrálním plánování, dobrovolné kolektivizaci, veřejném vlastnictví a důrazu na rozvoj těžkého průmyslu).
- skoncování s negramotností a ustanovení kurdštiny spisovným jazykem.
- uplatňování principů revolučního internacionalismu.

V reakci na pobouření relevantních zahraničních hlasů z krutostí vůči civilnímu obyvatelstvu se PKK zavázala dodržovat ustanovení ženevské konvence. Místo snah o odtržení kurdského území začali její představitelé zpracovávat varianty kurdské samosprávy v rámci celistvého Turecka. Hnutí se nadále soustředilo na diplomacii a pokusilo se přispět svým dílem k ukončení krvavého sporu. Až do září loňského roku vyzývalo tureckou stranu k ukončení bojů a zahájení mírového procesu. Ocalan byl pověřen diplomatickým jednáním. "I ask Europe to support our peace plan," těmito slovy začínalo první z řady poselství Evropské unii.

V převládající euforii nad řadou "mírových procesů" kurdská tragédie nikoho nezaujala. Turecko mezitím pokračovalo ve svém definitivním řešení - likvidaci každého člověka uvnitř jeho hranic, který si o sobě byť jen nahlas pomyslí, že je Kurd. V říjnu polapila turecká armáda při výpadu do severního Iráku nejbližšího Ocalanova spolupracovníka Semdina Sakika, poté obsadila hranice se Sýrií a pod hrozbou vojenské invaze donutila Damašek podepsat tzv. Adanskou smlouvu, kterou se zavázala k ukončení tolerance aktivit PKK na svém území. Na rozdíl od svých spolubojovníků, kteří se přesunuli na irácké území, vycestoval Ocalan z Kurdistánu do Evropy.

V souladu s pragmatickou linií PKK předpokládal, že svou přítomností upoutá pozornost mezinárodního společenství a Ankara bude přinucena zasednout k jednacímu stolu. se jednat. Byl připraven zodpovídat se ze svých činů před mezinárodním tribunálem. Budoucnost ukázala, jak se mýlil. Světoví politici se rozhodli nečinně přihlížet vystupňované turecké agresi proti Kurdům a PKK a požadavky muže na útěku nikoho nezajímaly.

Ocalan je naposledy zformuloval pouhých několik dní před svým zadržením:
- zastavení vojenských akcí turecké armády proti kurdským vesnicím
- umožnění návratu uprchlíků
- rozpuštění "vesnických milicí", lokální armády zřízené Tureckem pro boj s PKK
- autonomie pro kurdský region bez porušení územní celistvostí Turecka
- obnovení kurdské identity, jazyka a kultury
- politická pluralita a svoboda vyznání pro Kurdy.

------------------------------------------------------------------------------------------------

http://ihned.cz/1-10071640-16140900-003000_d-50

Ocalan má šanci na nový soud