Bulharsko 2009 - Plachtolet - yachting na pálavách...
Info Kozlák
Bulharsko 2009
Červen 2009
Tuto zprávu Vám přináší Kadloš, člen - veterán Kozlák teamu...
Týden táboření na Irakli a pak plavba na plachtoletu podél pobřeží (cca 150km, třetina na plachtu, zbytek Tummler)
...Někdy koncem zimy padla tady na foru ode mě zmínka, že se chystám objet kus bulharského pobřeží na plachtoletu, tedy katamaránu ze dvou nafukovacích člunů. Původní plán byl projet to z Rumusko - Bulharské hranice na jih, ale z různých organizačních důvodů jsme směr plavby otočili.
Takže týden před začátkem prázdnin nastal kýžený okamžik a
vyrazili jsme - já s manželkou a dcerou a kamarádi se třemi dětmi. S
velikou haldou krámů( dvě nafuk. lodě, motor Tummler, kanystr, tři
pádla, plachta, stan, kotlík, rošt, bigoška a jiné nezbytnosti) jsme se
nalodili do vlaku
, přímého lehátkového vozu do
Burgasu. Cesta lehátkem je veliká pohoda, střídavě pospáváš, popíjíš
pivko, pozoruješ
krajinu, čteš nebo mastíš karty.
Krásný je úsek trati v Rumunku za Petrosani, jede se přes hory , asi 50
tunelů. Ráno jsme byli v Burgasu. Sotva jsme stačili vyměnit peníze (
pozor na vexláky, kradou !!) a už tu byl bus směr Varna. Pokračujem
busem kousek před město Obzor, tam je odbočka na Irakli, naše oblíbené
místo
Objevili jsme je náhodou před 8 lety při přechodu pohoří Stará
planina. To končí v moři mysem Emine a u něj je Irakli. Malý kempík,
hospůdka a kilometry pláže, kde se dá volně tábořit. Dosmýkat
všechny krámy asi 2 km po odbočce k
moři nám dalo zabrat, tak bylo první pivko na pláži zasloužené. Pak
nafukujem Pálavu, nahážem do ní většinu báglů a plujem podél pláže
najít si bydlík. Pláž je asi 30m široká, pak se zvedá šikmý svah,
zarostlý hustým listnatým lesem. No a v něm generace táborníků
vybudovaly upravená místa s ohništěm, kde se dá fungovat i přes denní
žár, popř. postavit menší stan. Nacházíme pěkné místo asi kilometr od
kempu, tak akorát, aby to nebylo moc daleko pro vodu a na pivo.
Budujem kamennou pec na pečení buchet, chleba, pizzy atd..., lovíme v moři ryby, slávky a rapany, dcera Eliška jakožto štábní herpetolog loví ještěrky, scinky, želvy a jinou havěť.
Týden si užíváme pohody, čistého moře, vln a slunce.
Pomalu nastává čas vyplout, začínáme stavět plachtolet. Dva nafukovací čluny - Pálavu a Helios- propojíme bytelnou kostrou z místních boučků a habrů, stěžeň je jasan. Ještě plachtu a veteránmotor Tummler 2,5k a můžem vyjet na zkušební plavbu k mysu Emine. Oplachtění je poněkud netradiční, obdélník 2x3m s horním ráhnem, výhodou je větší plocha při nižším stěžni, nevýhodou složitější manipulace při přehazování plachty. Ale vzhledem k jízdním vlastnostem našeho plavidla křižování stejně nehrozí. Koncepce se vcelku osvědčila, až do čistého bočáku to jelo pěkně, při protivětru nastupoval Tummler.
Další den balíme a vyrážíme naostro podél pobřeží na sever,
kam až to pustí. Kamarády necháváme na Irakli a vyplouváme jen ve
třech. Překvapilo mě množství delfínů
v moři, ze začátku jsme nad každým
jásali a mysleli si, cože za výjimečnost nám bylo dopřáno spatřit, ale
pak už trochu zevšedněli. Jednu chvíli poblíž Balčiku jich bylo kolem
nás asi dvacet.
Jedem na pohodu, rychlostí cca 5 - 7 km/h ( páni námořníci prominou, ale jsem odkojen SI soustavou, majle, stopy, libry a lokte mi moc nesedí). Držíme se tak 300m od země, kdyby se něco šustlo, rychle na břeh. Asi po hodině přistáváme v Obzoru, nakupujem zásoby, ovoce a benzín. Přes poledne je stějně hic že se moc nedá, tak se válíme ve stínu ( hospůdky).
Odpoledne pokračujem v jízdě. Míjíme mys . Sv.
Atanas
, na kterém je vojenský radar. Z
pozorovací věže na nás čučí vojáček dalekohledem a i na tu dálku vidím,
jak si mumlá pro sebe “albanéze, albanéze“. Asi po půl hodině
se k nám pomalu blíží na kolizním kuzu stará oprýskaná rybářská loď s
příšerně čoudícím dýzlákem. Zrovna nám to pěkně jede na zadobočák, tak
jí trochu uhýbám. Ale ona za námi, je přece jen o chlup rychlejší.
Tři chlapi nám z ní mávají a cosi křičí. A ajta, zdá se, že mají uniformy. Zastavujem, oni k nám přiráží a div nás nepotopí. A že politija frontiera, pasy ven. Dáme pasy, vyzvídají odkud kam.8Čekáme nějakou buzeraci ohledně našeho netradičního plavidla, ale oni naše nacionále jen dlouho hlásí kamsi vysílačkou, pak praví : vy robinzóni a nabídli nám štěně psa, které vytáhli zpod sedačky. Zamávali jsme jim a pokračujem. Míjíme krásnou, celkem opuštěnou pláž asi 2 km za městečkem Bjala. Už se schyluje k večeru, tak přistáváme. Hned na začátku bylo pár slunečníků, tak vysíláne Elišku na výzvědy, jestli by nebyla hospůdka.Vrací se s tím, že neví a že to na hospodu moc nevypadá. Vyrážíme tedy sami.
A skutečně - je tam jakési posezení, ale to je vše. Ptám se přítomného týpka ésli vozmožno kupíť pivo, on jen kývne a začne hrabat v písku. Vyhrabal termobox a v něm vlažné lahváče. No ale po dni na moři nám chutnali dobře. Po návratu jsme udělali na pláži ohník a že uvaříme čaj. Ája (manželka) začala lít do kotlíku vodu, ale pak se zarazila a zrozpačitěla. Místo vody tam nalila benzín, který jsme v petce vezli sebou. Přes intenzivní snahu kotlík umýt trvalo týden, než byl zas k použití. Ale jinak pěkné místo.
Tuto zprávu Vám přináší Kadloš, člen - veterán Kozlák teamu...