Ukrajina - Čjornyj a Bielyj Čeremoš
Termín: 24.dubna - 5.květba 2003
Sestava: Stragin - Tom (možná zvaný Staršina)
Lupen - Muskwa
Grizzli - Rákos
Efendi - Žoze
(na měchuřinách...- pálavy)
Výprava začíná ve čtvrtek 24.4. setkáním naší skupiny v Brně na Zvonařce. Fernetem si dodáváme odvahu a stmelujeme kolektiv, aby někteří bázlivci na poslední chvíli nezůstali doma. Odjezd 15.00 pravidelnou každodenní linkou z Brna do Ivanofrankovska (cena jízdenky 990 Kč/os.). Na tak dalekou cestu nám jistě vypraví alespoň Neoplán. Pravda je však jiná. Karosa poprvé zdechne už v Brně na semaforu, ale je to nezmar. V plném autobusu jsme kromě řidičů jediní Češi, jinak je osazenstvo rusky mluvící.
Cestou se potvrdilo známé pravidlo, že alkoholu se vypije vždy tolik, kolik ho je. (Mezi námi - může za to Muskwa, který první dostal chuť na Whisky.) Ostatně toto pravidlo se nám během pobytu na Ukrajině potvrdilo (někdy i vymstilo) několikrát (prakticky denně).
Přísné mravy vládnou na celnicích, člověk by ani neřekl, že je v Evropě. Celní kontrolu na polsko ukrainské hranici vyřešil podarok od řidičě - 10 kg mouky. Mouka je zřejmě kvalitní měna, protože někteří z nás svými zadnicemi ukrývali dalších asi 50 kg před ostražitými pohledy celníků.
Před polednem ukrajinského času (o hodinu víc, než u nás) jsme v guberním městě Ivanofrankivsk. Naše obavy, jak se přesuneme na asi 200 km vzdálený výchozí bod, se ukázaly zbytečné. Ještě jsme ani nebyli všichni venku z autobusu a už nás oslovil Igor a jeho herka. Šedesát dolarů za tak dalekou cestu se nám jeví jako dobrá cena, herka má přesně tolik sedadel, kolik potřebujeme a tak se jede. Igor má pochopení pro potřeby cizinců a tak první cesta vede na tržnici pro pivo. Cestou šašlik, exkurze k peřejím Pagu, tržnice s cetkami pro turisty. U údolí Čeremoše jsme dohonili druhou skupinu, která jela vlastním náklaďáčkem.
Něco pro poučení:
Ukrajinská republika je počtem obyvatel i rozsahem výroby po Rusku druhou nejsilnější republikou bývalého Sovětského svazu. Většina země má stepní charakter, pouze při hranici se Slovenskem a při hranici s Rumunskem se zvedají Karpaty. Další hory jsou už jen vápencové Krymské hory (max. 1500 m vysoké).
Ukrajinci mají u nás i na Slovensku vízovou povinnost a tak autobusy jezdí přes Polsko. Poláci jim prý brzy chystají víza také.
Pivo zde prodávají v litrových PETkách za 2,80 až 3,20 griven. Nevím, jak ostatní, ale já jsem z Ukrainského piva nadšený. Je výborné! Měli jsme pivo "Medovoje" - velmi příjemné a "Chmilne" - ještě příjemnější vzlhedem k 8% alkoholu.
Rozloha: 603.700 km čtverečních
Počet obyvatel: 54 milionů
1 grivna = 100 kopějek - je to asi 5,50 Kč
nebo jinak 1 USD je asi 5,5 grivny
Domorodci bryskně počítají v dolarech. Zdejší, dříve velmi inflační měny (rubl a později karbovanec neboli ukrajinský kupón) neumožňovaly zapamatovat si cenu čehokoli, protože za pár dní už byla výrazně vyšší.
Průměrný měsíční příjem je v přepočtu cca 2.000 korun měsíčně (asi 6 x menší než u nás). V roce 1993 byl HDP na osobu 1100 USD. V témže roce byl u nás HDP 3.030 USD na osobu.
Sobota, neděle a pondělí - Čjornyj Čeremoš. Obtížnost 2 - 3, vodnatá řeka.
Přijeli jsme na soutok s Bílým Čeremošem, najali jsme si Gruzavik a všech 14 lidí plus lodě a bagáž se vyvezlo asi 25 km proti proudu za 200 (!) griven. (Reptám, protože 200 gr. jistě není moc, ale myslím, že si kazíme domorodé ceny.)
Ve vesnici družba s Vitaliem (22 let). Pozval Muskwu, Toma a mě na návštěvu do rodiny. Mamuška srdečná, zpěvná, otec Jurij napřed slušný. Vodky mnogo, písničky jejich i naše. Velké fau pax: Jurij nás naléval spirtem (v překladu líh) a ani on ani Vitalij nepili. Jurij stále nerudnější. Pak jsme pochopili, že ten, který dopije, má povinnost nalít dalšímu. Také pít bez přípitku je neslušné. Tuto chybu se nám už nepodařilo napravit. Jurij šel spát, vypnul nám elektřinu. Mámuška snad ani nepřestala zpívat, jen hmátla po petrolejce. Když jsme odcházeli, tak Jurij řval a na závěr rozbil okno a popral se se synem. Vitalij zřejmě vyhrál, protože ráno byl v pořádku, zatímco otce zjevně bolela žebra.
Bílý Čeremoš - hezčí a obtížnější než Čjornyj - WW 3, soutěska WW 4.
Večer byl v pivní pýše započat plán. Žozé klopýtal kolem ohně a vykřikoval - "beránek, beránek"! Ráno mě Žozé citlivě vzbudil. Vemlouvavě a hlasitě mi 7x zopakoval, že jestli chci spát, tak ať klidně spím, ale on že jde pro beránka. Po takovémto probuzení se už spát nedalo. Šlo se!
Málem jsme měli telátko, ale Muskwovo úpěnlivé štkaní "telátko ne, telátko ne" jsme se slitovali. Sežere ho někdo jiný. V sousední chalupě jsme za 60 griven koupili půlročního beránka. Dva dědoušci (jeden byl Štefan) nám ho za 13 gr. a flašku vodky zabili, stáhli a rozbourali. Půjšili nám kotel (pozinkovaný kýbl) na uvaření polévky. Beránka jsme vykostili, udělali polévku, guláš, játra na cibulce a šašlik. Za zmínku stojí Straginovo mistrné vedení kuchařské sekce.
Za zmínku stojí také pivní neštěstí. Jediný sehnaný kastl piva nám uplaval po řece. Naříkali jsme a libovali si, že jsme aspoň čtaři piva stihli vypít. Grizzli z toho měl výčitky svědomí, ale myslím, že by se mi stalo totéž, protože jak na potvoru se zvedla voda během pár minut asi o 15 čísel. Nakonec rozvědčíci sehnali v blízkých staveních piva dost a neštěstí bylo zažehnáno.
Něco na chuť:
Guláš: Kolik masa, tolik cibule. Cibuli osmažit na špeku, přidat maso, vodu (polévku), papriku, sůl a koření - výborný. Paprika se nesmí přismahnout, zhořkla by. Proto se přidává až po vodě.
Polévka: Cibule, sůl, koření, kosti. Alenka vybrala nudle z čínských polévek - dobrý nápad.
Šašlik: Kostky masa cca 5x5 cm naložit s česnekem, solí, octem a vínem. Nad uhlíky opéct na jehlách. Podává se s chlebem a s kečupem.
Večer k nám přišel ukrajinec (pracoval v Rájci-Jestřebí) s ženou. Přinesli vodku, kyšku, knedlu z kukuřičné mouky a dvě vánočky. Vánočky byly požehnané, protože byla paska a to se vánočky nosí do kostela. Velmi se chlubil knedlou. Je to prý veliká pochoutka. Jsem asi barbar, ale žaludek plný beránka (a to teprve měl přijít šašlik) už pro knedlu neměl místo. Skončila v řece, ale domorodcům to nebudeme říkat.
Opět něco pro poučení:
Ukrajinské hlavní město Kyjev bylo kdysi centrem Kyjevské Rusi - obchodní velmoci, založené v 9. století Varjagy - vikingskými dobrodruhy ze severu. Tato řídě prosperovala až do 13. století, kdy si ji podrobili mongolští a tatarští nájezdníci. Během 14. století se většina dnešní Ukrajiny dostala pod nadvládu polsko-litevského velkoknížectví. V té době vznikl název ukraina neboli hraniční území. Noví polští majitelé půdy se na východě dostávali do konfliktů s kozáky - tatarskými bojovníky, které si poláci původně najímali k ochraně svých hranic. V polovině 17. století vyhlásili Kozáci autonomii a požádali o podporu Rusko. Vypukla válka, která skončila 1667 připojením Kyjeva a oblastí východně od Dněpru k Rusku.
Po prvním dělení Polska v roce 1772 připadla nejzápadnější část současné Ukrajiny Rakousku. Při druhém dělení Polska v roce 1793 připadlo Rusku území západně a jižně od Kyjeva. Ukrajina tak byla rozdělena mezi Rusko, Polsko a Rakousko podle mého odhadu v poměru 7 : 2 : 1.
V r. 1922 byla Ukrajina jednou ze zakládajících republik Sovětského svazu. Stalinova politika nucené kolektivizace zemědělství ve 30.letech měla za následek strašlivý hladomor, kterému padly za oběť miliony lidí. Za 2.světové války zahynuly další miliony lidí.
V důsledku velkých migračních pohybů se na Ukrajině vyskytuje více než sto národností. Většina z nich mluví slovanskými jazyky. Zdrojem napětí je ruská menšina (20%) koncentrovaná v Doněcké pánvi a hlavně na Krymu. Z Krymu bylo v roce 1944 za velkých ztrát deportováno původní tatarské obyvatelstvo do Střední Asie. V současnosti se Krymští Tataři vracejí zpět.
Další den jsme přejeli přes soutok. Potkali jsme se s polskou grupou a mysleli si, že se budeme družit. Vystačili jsme si však sami. Vytvořil se diskusní kroužek, kde se pila vodka po ukrajinském způsobu. Pijan pronesl přípitek, vypil a nalil sousedovi. Postupně byly přípitky stále důmyslnější, překvapilo mne, kolik z nás mělo ten den v tlumoku vodku. Až se vypil všechen alkohol, který byl, šlo se na diskotéku.
Tomáš, který byl předtím odpůrcem, se nyní stal velitelem akce. Diskotéka už byla zavřená. Zastavovali jsme auta, Tomáš se snažil vnutit do obsazeného osobáku 12 lidí ku převozu na nejbližší 15 km vzdálenou diskošku. Vzbudili jsme bábušku, otkryla nám magazin a ještě dlouho jsme pili. Stragin sežral chrousta, všichni toužili po Alence. Adama jsme vlekli bezvládného, Stragina skoro taky, Lupen hotový. Tom s Broňou vedli hlubokomyslné řeči, ráno si ani jeden nic nepamatoval. Šíp s Dájou se vrátili bez zrcátek a stěračů, Dája ráno taky okno. Tento odstavec bychom měli nějak zakódovat a skrýt před ženami.
Ráno jsme se dlouho vzpamatovávali, za deště pod plachtou se dlouho loučili s Tuláky. Škoda, protože jsme konečně splynuli v jednolitou partu. Srdceryvné loučení, fota, Adam spadl do řeky - jen ruka s foťákem vyčnívala nad hladinu.
Čeremoš je tady rychlý a vodnatý. Vytváří mnoho ramen. Tento den jsme jeli jen 3 hodiny a ujeli jsme asi 35 km. Muskwa koupil od rybáře jelce, opečení na prutech byli dobří, spali jsme na ostrově. Ráno jsme ujeli 30 km a vtekli do Prutu. Myslel jsem, že je to velká řeka, ale Čeremoš byl tak vodnatý, že Prut vypadal spíš jako jeho přítok. Z Prutu připluli Ukrajinci na záchranném člunostanu. Protože jsem tuto část deníku psal ještě pod alkoholovým vlivem setkání s nimi, nebudu nic upravovat a přepíšu doslovně, co jsem stvořil:
Vstretili Ukraincev, sdružilis - my kupili pivo i vodku, u nich byl šašlik. Voloďa - serdce širokoe, Váňa - azbest - padal přes oheň, Filip, Kolja - kapitán, později admirál a nakonec generalisimus, Máša i Viktoria. Někotorie spali až 2 godiny, někotorie nic. O půl sedmé přiechal gruzovik s čerstvou zásobou piva a za 250 griven jsme jeli do Ivanofrankivska (asi 200 km).
Jak se vidí Ukrajinci (z rozhovoru s ukrajinským gastarbaitrem i jinými):
Těžce zkoušená země. Historii odvozují od Kievské Rusi, ale k Vikingům se neznají. Pod carem byla Ukraina pouze správní oblast. Ve 20. a 30. letech válka proti komunistům - nacionalistické hnutí. Uměle vytvořený hladomor - z obilnice Ruska byly vyváženy všechny potraviny - bylo potřeba potlačit odpor. Miliony lidí umřely, mnoho odvezeno na Sibiř. Zakarpatská Rus byla Československá, Bílý Čeremoš, který je dnes vnitrozemskou řekou, byl hranicí mezi Rumunskem a Polskem. Mnoho lidí je vykořeněno - Viktoriina máma pochází z Uralu, gastarbaitrovi prarodiče z Varšavy. velké stěhování lidí od Černobylu.
Pro nás je to země zaslíbená, lacino, srdeční lidé, rozumíme jim lépe než oni nám.
Jen se moc pije ...
Zapsal
Efendi
Contact: polenko@seznam.cz přejít na Lupeňův popis