Kozlák - největší středoevropský tour-operátor
se zaměřením na Balkán, Karpaty a přilehlé kraje
Info Kozlák
Vaganec - Bosna 2010
Úvod
Vaganec – horská říčka neveliké velikosti v centrální Bosně, 150 km východně od města Banja Luka, nebo 50 km od Jajce....
Videa - upoutávky k zájezdu TO KOZLÁK do Balkánských roklin 18.4. - 27.4. 2010
...Dnes již kultovní snímky z 1./pol. 21 století, doporučujeme přepnout na plnou obrazovku, HD rozlišení...!!!
| Vaganec | Vrbas - Biely buk | Vrbas - katarak | Ugar | Unac |
| Vrbas - Biely buk- klienti na peřejích!!! |
|
…pravda, zpočátku jde spíše jen o „strouhu“ šířky sotva 2m, nakonec si však proráží cestu opuštěným „Vinetuovským“ vápencovým kaňonem a po přijmutí krasové vyvěračky se z ní stane řeka Janj, která pokračuje dál mezi kolmými stěnami přes 15m vysoký vodopád a množství kataraktů k římskému městu Šipovo, kde ústí do řeky „Pliva“ a následně do Vrbasu.
TO Kozlák, jenž se honosí logem: „Největší Středoevropský Tour Operátor pro Balkán, Karpaty a přilehlé kraje“, sem vyslal průzkumnou jednotku na jaře roku 2010 v počtu 4 odvážlivců – klientů se dvěma nafukovacími kanoemi, plus jeden komerční řidič s platem 300 Kč/ týden.
Více zájemců o tento prvosjezd se nepřihlásilo, protože šlo opět o akci vhodnou jen pro „otrle povahy!“
V podvečer přijíždíme na horní tok Vagance. Zde si připadáme jako v Tibetu, jde o širokou náhorní planinu, řídce obydlenou, s volně se pasoucím dobytkem (pro nás „jaky“).
Původně plánujeme sjet i horní tok, večerním průzkumem na místě však zjišťujeme, že říčka je zde velmi úzká a permanentně protéká skrz pichlavé keře. Tento „přídavek“ nebudeme realizovat.
Startujeme brzy ráno, chceme zdolat kaňon za 1 den. Díky jarnímu tání je hladina vody zvedlá a náhorní plošina je proměněna v jedno velké jezero, přerušované ostrůvky se stromy. Plujeme proto rychle k začátku kaňonu, jehož velký zářez do hor vidíme před sebou. Daří se i obeplouvat trnité keře po loukách, i tak ale jeden z „průzkumníků“ pustil krev na čele.
Konec náhorní plošiny, kde se stahuje veškerá voda, aby vytvořila ústí kaňonu, je totálně zataraseno naplaveným dřevem a zarostlé pichláčím, budeme muset toto místo přenést po břehu, který je již dost kamenitý a čím dál strmější...
Necháváme lodě ve stínu a jdeme se podívat na nejbližší možný postup vpřed. Ujdeme 0,5 km a zjišťujeme, že kaňonem nevede žádná pěšina, řeka má velký spád s ostrými kameny, jenž napadaly na dno ze stěn soutěsky.
Nu což, přeneseme a dál se uvidí...
...ale neviděli jsme, nýbrž uslyšeli... Při návratu k lodím se ozvala tupá, hromová rána, přehlušila i řev bystřiny. Polekaně jsme sebou trhli, po zjištění, že nikdo z nás nešlápl na minu, jsme si šťastně oddechli, zároveň se ale dostavilo zlé tušení, takový zvuk přece vydá válec lodi, když praskne a roztrhne se tlakem vzduchu na cucky.
Nevědomky přidáváme do kroku a všichni tuší, že jedna dvojice přišla o dobrodružný sjezd hned na začátku kaňonu.. „Kdo vypadne z kola ven?“, hloubají všichni potichu a nikdo nechce připustit, že to bude zrovna on, když to přece teprve všechno začalo...
Ano, menší a starší gumák Pálava je jako po výbuchu granátu, tří-metrovou díru se nám nepodaří zalepit, jednotlivé vrstvy se odchlipují jako sendvič...
Tak TO Kozlák ztratil další parník ze své floty.
Je již po poledni, první dvojice pomalu stoupá se smotanou Pálavou do kopce a opouští údolí, uvidíme se až v noci. Druhou dvojici pohlcuje kaňon. Spád řeky se stále zvětšuje, nestačíme se v rychlém proudu vyhýbat ostrým kamenům a samozřejmě rozřízneme dno jako žiletkou. Po vysušením, opravě a krátkým pěším průzkumem za první zatáčkou konstatujeme, že dál musíme korytem Vagance pěšky a loď koníčkovat na laně, jinak bychom ji rozsekali o kameny.
Tu zažíváme v ceně zájezdu i kaňoning, i to je dobré...
A jak dopadla nakonec druhá dvojice? Dobře i špatně! Po tří kilometrovém pochodu jsme dorazili k vyvěračce Janj, dále následovala dvou kilometrová klidná plavba soutěskou, celé to skončilo na 10 m vysokém vodopádu mezi kolmými stěny. Voda tady mizí s rachotem dole, za současného jarního vodního stavu to nešlo překonat, ani skokem, ani slaňováním.....
Na totata jsme udělali z lan kladkostroj, vytáhli loď skalní strží nad kaňon, ukryli ji v krasovém závrtu a již za tmy, indiánským během v neoprenu, jsme dorazili na vzdálenou silnici, kde nás už hledala nervózní zbylá část „Kozláků“....
I když jsme překonali pouze polovinu kaňonu, jsme za, stálo to za to!
TO Kozlák dostojí svému slovu a vrátí se někdy zpět....dokončit úkol!
