Bulharsko 2009 - Plachtolet - yachting na pálavách...
Info Kozlák
Bulharsko 2009
Červen 2009
Tuto zprávu Vám přináší Kadloš, člen - veterán Kozlák teamu...
Týden táboření na Irakli a pak plavba na plachtoletu podél pobřeží (cca 150km, třetina na plachtu, zbytek Tummler)
...To malé bílé je náš stan
. Brzo ráno jsme si vyběhli nahoru
na Kaliakru. Pro Bulhary je to historicky velmi důležité až posvátné
místo a vykopávky se tu po balkánském způsobu snoubí s vysílači a
vojenským radarem. Docela zajímavé, úzký, 70m vysoký útes, pěkné
výhledy do moře.
Vracíme se, balíme a na pádla pomalu objíždíme krásně barevné skály mysu. Mají tu být prý i černomořští tuleni, ale to už asi je jen historie. Skalnatý břeh pokračuje, pak je jakási pěkná zátoka, zamířili jsme do ní. Ale z větší blízkosti vidíme, že na kraji stojí podezřelá šedivá strážní věž a lidi na pláži mají lehce nazelenalou kůži - jasná vojennaja zóna, tak míříme pryč. Břeh je pořád moc hezký, barevná členitá skála, vplouváme do jeskyně a užíváme si koupačky v nádherně čisté vodě.
Počasí se rychle mění, protivítr sílí a jedem na motor proti docela velkým vlnám, které už mají bílé čepice. Bohužel zrovna není kde přistát, plížíme se podél břehu, kde jsou vlny menší. Dost andrenalin.
Konečně vidíme v dálce pláž s domky, míříme k ní. Na břehu stojí dva statní borci v černém a zavilým pohledem sledují naši loď. Jak přistanem, hned jsou u nás a že privat dača a nělzjá .Vysvětlujem situaci, že se jen chviličku ohřejeme a hned zase půjdeme, ale jsou zarputilí.
Tak jen vylejeme vodu, dofouknem gumy a zpátky do vln. Naštěstí kousek dál už je rekreační středisko Rusalka, kde přistáváme a lížem si šrámy. Asi po třech hodinách se počasí lepší a tak zas vyrážíme.Břehy se trochu snižují, ale pořád to jsou 30m kolmé útesy, v moři ostrůvky velkých balvanů. Občas vidíme v útesech i obydlené jeskyně.
Z vody na břeh nevidíme, tak mám obavu, aby jsme nepřejeli ves Kamen Brjag (příhodné jméno!) kde chcem končit. V pravý čas se objevuje malá kamenná plážička, přistáváme a ptáme se místních. Trefili jsme to skoro přesně.
Hned se nás ujímá velmi přátelská rodinka ze Sofie. Se slzou v oku rozebíráme plachtolet a vynášíme své věci nahoru na břeh. Docela fuška, asi kilák a do kopce kozími stezkami. Tam už čeká auto našich nových přátel, jedem do jejich tábořiště vysoko na břehu nad mořem. (Asi 2 km od něj je věčný oheň - ze starého vrtu vyvěrá hořící zemní plyn.) Prý tam stanují každý rok, šnorchlují, loví slávky a harpunou ryby. Družební večer se vydařil, ochutnali jsme ryby i slávky, ale hlavně spoustu piva. Ráno nás Olana odvezla do 35 km vzdálené Kavarny, odkud je už dobré spojení do Varny. Tam jsme někdy po jedné, kamarádi už čekají na vlakovém nádraží. V parku za Varnou dosoušíme věci, děcka jdou do delfinária, koupem se v termálním potoce a vůbec se tak poflakujem. V deset večer nám to jede zpátky. Finito.
S popojížděním okolo Irakli jsme najeli za šest dní tak 150km, z toho asi třetinu na plachty , zbytek na motor. Vítr bohužel moc příznivý nebyl, buď žádný, nebo protivítr. Když ale foukalo, jelo to dobře, cca 5 - 10km/h. Motor Tummler , hrdina socialistické práce, makal skvěle, vysadil jen jednou(zaolejovaná svíčka) a to mojí vinou.
Za celou plavbu sežral 10l benzínu, většinou jsme jeli tak na
půl plynu, 7km/h. Denně jsme ujeli 20 - 30 km, blízko břehu, a každou
hodinu zastavovali ( pokud to šlo), v poledne delší pauza. Se
stanováním na pobřeží mimo civilizaci nebyl problém, ohník skoro každý
večer. Bulhaři tak táboří
zcela běžně. Hezké pobřeží bylo od
Irakli po mys Galata před Varnou, písečné pláže střídané skalami. Pak
to až do Kavarny za moc nestálo, ale dál začíná velmi pěkný skalnatý
břeh, bez pláží.
Moře je krásně čisté se spoustou života - ryby, škeble. Je míň slané, než Jadran a vůbec není potřeba se sprchovat ve sladké vodě.
Ceny jsou v Bulharsku na zhruba stejné úrovni, jak u nás. Zpáteční jízdenka vlakem + lehátka vyšla cca na 3500Kč/os. ( sleva CityStar).
Tuto zprávu Vám přináší Kadloš, člen - veterán Kozlák teamu...
Info web: Historie Katamaránu