EXPEDICE
„ČEREMOŠ“ – UKRAJINA 2003
Lupeň verze
Warning: všechna práva autora a vlastníků autorských práv k dílu jsou vyhrazena. Se souhlasem je výroba kopií, pronájem, půjčování, veřejné provozování a rozhlasové šíření tohoto „díla“ povolena. Poplatkem za výše uvedené je dle § 53, vydaného ministerstvem životního prostředí o šíření alkoholismu a užívání omamných jedů stakan pravé ukrajinské vodky ( zde mne překvapuje vzdělanost Bila Gatese, který při tvorbě programu Word počítal se slovem „stakan“ – po exodu českých opilců na Ukrajinu, kteří si bez počítače nedokáží představit život jistě praktické ), který prosím zasílejte v litrových lahvích na adresu :
Lupeň
xxxxxxxxx
xxxxxxxxx
xxx xx
V případě mojí nepřítomnosti možno předat i paní Cejnarové bydlící tamtéž.
Složení výpravy dle posádek: Stragin – Tomáš, hlavní organizátor – pálava I.
Grizzly – Rákos – pálava II.
Efendi – Žozé – pálava III.
Lupeň – Musqa – pálava IV.
Šíp – kajak I.
Adam – kajak II.
Tulák, Broňa, Dája, Alenka – raft
Kamila – nastoupila cestou – porculán I.
První den výpravy 24.4.2003 : odjezd – přesun do země zaslíbené ( to ještě ovšem netušíme )
Vše funguje perfektně, zblblí z pokusů o aplikaci německého perfekcionismu na český národ, scházíme se všichni tak, jak jsme byli předem domluveni - nuda. Proběhl příjemný fernet ( bomba, Gates chlastá i fernet – nevidím na svém monitoru červená podtržítka ani pod slovem fernet ).
Zatímco optimisté počítali s autobusem typu Neoplán a my pesimisté s dopravou typu gruzavík, realitou je krásná Karosa. Muzejní kousek z roku 1981 - zdechla již na první křižovatce, ale zdánlivě velkým problémem byla jen nějaká drobná závada na motorové brzdě, kterou již potom páni řidiči moudře nepoužívali, čímž byla závada odstraněna.
Přesun probíhal v pohodě – nákup v jakémsi supermarketu: whisky, fernet, a nějaké to pivo na cestu. Někteří optimisté – neoplánisté, očekávajíce v autobuse toalet byli nuceni močit do vyprázdněných PET láhví. Nevyřešenou záhadou mi patrně zůstane, jak je možné, aby toho člověk vymočil více, nežli před tím dokázal vypít.
Druhý den výpravy 25.4.2003 : příjezd
do Ivanovsko – Frankovska
Veškeré naše problémy, jak se dostaneme, tam, kam jsme si doma nad mapou vysnili řeší razantním způsobem moloděc, který se představil jako Igor. Jeho dodávka byla schopná pojmout nás osm lidí, i s k tomu odpovídající bagáží a cena se jeví také jako rozumná – bereme. Cesta probíhala následovně pro stručnost asi takto: tržníca – pívo – mnógo píva – jechájeme – pjervyj šašlik - jechájeme i píjeme. Z první konfrontace s ukrajinským pivem jsme nadšeni. Ukrajinci nemají k tomuto moku tak ortodoxní vztah jako my, a tudíž se nebojí experimentovat a takové osmnáctistupňové pivo s medem byl opravdový hučák. Chmílne s osmiprocentním obsahem alkoholu stojí rovněž za zmínku. A hlavně ta cena, nejčastěji používané balení, jednolitrová PET láhev stojí 2,80 až 3,20 hřiven, což v přepočtu činí asi osm korun za půllitr piva.
Cesta příjemně ubíhala, když tu najednou před námi, kde se vzal, tu se vza1 - „Dájův gruzavík“.
První dojem party sdružené okolo Tuláka musel být příšerný, z Igorovy dodávky se vyvalila lavina osmi totálně vožralejch chlapů.
První dojem party sdružené okolo Tomáše byl obdobný – á jé sportovci, tudíž odporní abstinenti, jen Lupeň hlásí, že Kamilka vypadá sympaticky, načež se odchází vyzvracet ( Alenko, ber prosím v potaz autorskou nadsázku ).
Třetí den výpravy 26.4.2003 - první den na vodě : Čjornyj Čeremoč
Po prvním společném večeru, kde Lupeň zcela neplánovaně „stvořil“ imaginárního člena expedice, mizí ráno Tomášovým kámošům Tulákova výprava kdesi v dáli, s tím, že se někde potkáme. Členy naší výpravy to nechává zcela chladnými ( prozatím i včetně Lupeňa ).
Začínáme ve výšce zhruba 1700 m nad mořem. Okolní vrcholy jsou ještě krásně zasněžené, a když člověk pomyslí, že nevyšší hora ČR – Sněžka má 1604m, je to docela zajímavý pocit.
Čornyj Čeremoš je pohodová říčka s krásnou okolní přírodou, kde si vodák po zimním spánku v pohodě připomene, jak se to pádlo vlastně drží.
Večer se potkáváme s tulákovou partou. U ohně proběhla hluboce „filosofická“ debata pod vlivem levného místního alkoholu ( naprosto uznávám Efendiho teorii, že alkoholu se vypije „pouze“tolik, kolik se ho koupí ). Stragin inteligentně mlčí, dokud Musqa ( nebo jsem to byl já? ), nezačne rozebírat „otázky a cesty víry“, opravdu věřím jedinému, byli jsme opravdu totálně na šrot.
Ráno si získává moje sympatie Tulák, který pro tyto stavy vynalezl společensky nezávadný název, a totiž „přemoudřelý“. Zní to podstatně decentněji a navíc je to výstižné. Nicméně to byla poslední příležitost, aby si náš kolektiv naposledy dokázal, že se dokáže schmelit i bez asistence domorodců. Od tohoto památného večera jsme jeli už jen od družby k družbě.
Čtvrtý den výpravy 27.4.2003 - druhý den na vodě: první peřeje
Tulákova výprava mizí kdesi v dáli s tím, že se někde potkáme. Po prvních, asi dvanácti kilometrech přichází první zpestření v podobě krásné peřejky obtížnosti zhruba WWW III. Lupeň poprvé chválí svého háčka, za pohotový přítah, aniž by si ho musel vyžádat – dokonce ještě nebyl uprostřed peřejí silně vulgární, inu křehká duše se pozná.
Pro stručnost budu pokračovat ve zkratkách – zastávka v „Šašlíčnoj“ – cestou několik menších družeb - Chlébnyj dar, vódka, katóruju nám doporučovalo osm z deseti místních movitých opilců ( pro domorodce je velmi drahá –10 Hřiven za 0,5l - asi 56Kč, ale skutečně lze jen doporučit ).
Večer se potkáváme s tulákovou partou. U ohně se pije poměrně decentně, zpívá se a pomalu začínáme zjišťovat, že i sportovci někdy pijí a i opilci někdy sportují. Komu ze zúčastněných nekomplikuje život věčná možnost volby, nechť se začlení kam libo.
Zde začínám pociťovat nutnost, poznamenat, že naše expedice měla původně být opravdu čistě sportovně zaměřená, leč jestliže chcete poznat Ukrajinu a především její lid takový, jaký skutečně je, zvýšené konzumaci alkoholu se prostě nevyhnete. Vždyť to je taky hlavní smysl cestování a nemám zde na mysli jen ten alkohol, ale poznávání nových, neznámých kultur.
V noci krásně prší.
Pátý den výpravy 28.4.2003 - třetí den na vodě: Soutok Čjornoho i Běloho Čeremoša
Tulákova výprava mizí kdesi v dáli s tím, že se někde potkáme. Krásně napršelo, říčka, jejíž voděnka byla ještě včera krásně čistá, je dnes krásně kalná. Ledovec, na kterém jsme se večer fotili zmizel. Tato, nyní již řeka má solidní průtok – co dodat, fotografie řeknou víc. Pohoda.
Za zmínku stojí snad jen Lupeňův projev absolutní závislosti na cigaretách, kdy mu tato oblíbená droga došla, a uprostřed pustiny se vydal, hledat magazín, uspěl. Ukrajina je zkrátka země neomezených možností a za necelé půlhodinky byl nazpátek. Mimochodem stačilo uběhnout pouhé dva km ( zde cítím potřebu zdůraznit slovo UBĚHNOUT !! ) na soutok.
Na soutoku Čjornoho i Bjeloho
Čeremoša se opět potkáváme s Tulákem a spol. Zahajujeme akci pod krycím
názvem „Barbarosa - gruzavík“. Princip spočívá v tom, že se hodláme
po úspěšném absolvování Čjornoho Čeremoša, přesunout na, jak se záhy
ukázalo podstatně náročnější Bjelyj Čeremoš.
Jak jsem již předestíral, na Ukrajině není nic nemožné a tak máme během čtvrthodinky krásný gruzavik. Někteří „technici“ jsou cestou znepokojeni. Je to tentýž, který jsme viděli na dvoře rozebraný – ne sice úplně na prvočinitele, ale při brždění motorem v náročném horském terénu ( o klesání, či stoupání 25% se slušnými bočními náklony nebyla nouze ), je kardanový hřídel poměrně důležitý.
Cestou sledujeme „hučák“, který nás čeká. Myslím, že právě zde jsem toto slovo zaslechl poprvé a provází nejen mne životem dodnes – když je něco dobré, rychlé, zkrátka bomba, tak je to prostě „hučák“. Taky když se mě někdo zeptá jak bylo na té Ukrajině, odpovídám „bomba byl to hučák“.
Večer družba s domorodci. Jak probíhá něco takového stojí za to, abych se tomu věnoval ve zvláštní kapitole, ubráním se tak opakování.
Šestý den výpravy 29.4.2003 - čtvrtý den na vodě: Bělyj Čeremoš
– soutěska WWW IV.
Je to tady!!! Vyplouváme společně! Čeká nás poměrně náročná voda a je dobré vědět pomáhat si. Lupeňovo, již od předešlého dne chřipkou a množstvím vypitého alkoholu oslabené tělo, pošilhává po teplém místečku na raftu vedle Alenky. Stydlivost vítězí, koneckonců se mu s mírnou absencí pudu sebezáchovy a Musqou na háku nemůže nic stát, a taky že ne – ta jedna cvakačka, ani nestojí za řeč, těch mohlo být zatraceně víc. Byl to zkrátka hučák jak se patří.
Zde se nebudu raději příliš rozepisovat, nechť si udělá každý svůj názor dle fotografií.
Za zmínku stojí hlavně nadcházející večer, který jsem sice proležel ve stanu nadopován antibiotiky, ale o to zajímavější bylo si vyslechnout jak se to všechno seběhlo…
Sedmý den výpravy 30.4.2003 : beránek
…nejdříve se plénum u ohně jednohlasně usneslo o jednom dni sladkého nic nedělání, ani mi nevadí moje nedobrovolná neúčast při tomto hlasovaní, stejně bych byl pro.
…Žozé nadhazuje kolektivu, že když už bude stavěcí den, nebylo by od věci zajistit si nějakou kvalitní stravu, a on osobně že zítra půjde do blízké vsi sehnat nějakou pěknou slepičku. Všichni souhlasili, pořádně se nažrat to jo, ale jedna slepička je málo – to by jich muselo být nejmíň jedna na hlavu a i to by bylo stejně pro takový kolektiv nedostačující. „ A co husička“, nadhazuje kdosi. Debata se protahuje a chlapci hodně pijí, Broňa ráno vzpomíná jak těsně před tím, nežli upadl do zaslouženého spánku opilců zaslechl tiché Žozého volání „ Broňo, Broněčku, kamaráde – bude to beránek!“ „Yes natýrlich“, bylo jeho odpovědí, načež měkce dopadl na svoji karimatku z celé výšky jeho postavy od boků výše.
…ráno omámen prášky a ještě oslaben chorobou, jsem skutečně zaslechl cosi jako „vstávejte, jdem pro toho beránka“, ale nevěnoval jsem tomu pozornost – připravoval jsem se na další náročný den na vodě – to jsem ještě netušil, jak náročný bude.
…probouzím se. Dle slunce usuzuji na dost pozdní hodinu. Na moje zvídavé otázky dostávám poměrně zajímavé informace konkrétní jen v určitých bodech a ty jsem doufám popsal, tak jak mi byly líčeny v předešlých řádcích.
S potěšením vnímám, že už se mi daří podstatně lépe, vlastně je mi po prvním stakanu a prvním doušku piva úplně báječně a začínám se ještě podrobněji zajímat o okolní dění. Dokonce jsem dostal hlad – vařím si gulášovou polévku značky ******, vrací se Musqa z popravy beránka a hlásí, že je nějakej vožralej a nějak mu není dobře, a že jde spát.
Asi dvě hodiny hlídám tábor, Musqovi potíže se ukazují poněkud závažnějšími, nežli se z počátku zdálo a tak mám možnost oplatit mu jeho včerejší péči. Najednou přicházejí naši chlapci včetně Kamily. Začíná pravá ukrajinská zabíjačka. Dozoru nad případnými kulinářskými pokusy se ujímá Stragin. Pro stručnost: ovárek – obíračka; polévka, mezi tím již se peče gyros; gulášek – máme všichni dost a připojuji se k výpravě, která jde shánět pivo.
Po triumfálním návratu výpravy dává Grizzly vychladit jaščik piva přímo do řeky a necháme se opět Straginem hostit, tentokrát to jsou restovaná jehněčí jatýrka s rýží.
Jdu si umýt ruce, na moji otázku „ ty ledvinky luhuješ v té řece schválně“, odpovídá Stragin “sakra, asi stoupla voda!!“, následuje panický poplach vyvolavší výkřik: „sakra, ale dyť tady byly aji ty škopky“ – už nebyly. Tento fakt nesl nejhůře Grizzly. Do poměrně slušného proudu je vložil právě on. Naštěstí Tulák umí povzbudit: „ to je taky nápad, hodit to do toho největšího proudu“. Zahajujeme záchranou akci. Brzy zjišťujeme, že se pokoušíme o nemožné - prostě jsou pryč. Pokažený večer rozhodně nehrozí. Grizzly, já a Ališ vyrážíme za dalšími nákupy!!!
V magacínu potkáváme velmi milé lidi. Grizzly pod vlivem výčitek svědomí kompenzuje škodu, jakou již nikdy nezpůsobí. Večer skutečně majitelé magacínu a jsou to opravdu jedni z nejkultivova-nějších domorodců, jaké jsme potkali přicházejí - jak jinak, nežli s dary. Vodka a něco k jídlu nás nemohlo překvapit, poprvé se však setkáváme se zajímavým způsobem ukrajinského pití vodky: kolektiv molodců vytvoří kruh, pjervyj moloděc naplní stakan, pronese zahajovací ( moudrý ) přípitek, vyprázdní stakan, doleje stakan a podá jej dalšímu ve směru hodinových ručiček atd…..
Straginovy šašliky počítáme k těm nejlepším, jaké jsme na Ukrajině pozřeli, i domrodí obyvatelé jsou nadšeni jeho kulinářským uměním.
Osmý den výpravy – pátý den na vodě : první Máj
Tulákova výprava mizí kdesi v dáli s tím, že se někde potkáme. Potkáváme se pro změnu na soutoku Čjornoho i Bjeloho Čeremoša. Krátká družba s domorodci a jede se dál.
Po soutoku se Čeremoš stává pohodovou říčkou, i když o něco drsnější Vltavy, či Lužnice.
Dája se Šípem odjíždí pro svůj náklaďáček.Večer hrozí družba s polskými turisty. Je zažehnána, vlastního alkoholu máme dostatek. Zahajuje se kolečko po ukrajinském způsobu. Pro stručnost: padají moudra, pije se, Lupeň si bere Alenku za ženu ( oddávající – Žozé ), dochází vodka – nevadí, v blízkosti je prý diskotéka, jdeme ji prozkoumat ( jak nechodím na diskotéky v tuzemsku, zajímalo mne jak vypadá něco takového na Ukrajině ), hudba byla velmi příjemná - častušky v rytmu tuc, tuc. Poté co do sebe hodíme feferonovou vodku, jdeme oznámit kamarádům, že diskotéka je košer a je otevřená minimálně do půlnoci.
Jaké překvapení, když se vrátíme po hodině. Diskotéka je zavřená a není nám nic platné ani naše inostráněctví. Alenka statečně stopuje okolo jedoucí automobil, jehož řidič nám stroze oznamuje, že nejbližší diskotéka je odtud 40km.
Žozé říká něco v tom smyslu, že mu to nevadí, a že to bere, načež se usadil vedle řidiče a vesele se na něho usmíval. My jsme nasedali taktéž. To kde nás milý pan řidič vysadil, nebyla sice diskotéka, ale magacín se sympatickou bábuškou, která spatřivše nás, raději otevřela dobrovolně. Nevadí, zabékat si umíme sami.
Zde mám sám jistou clonu – pro zkrácení : Stragin objednává – platí, Stragin objednává – platí, Stragin objednává – platí, Stragin objednává – platí, Stragin objednává – platí, žere chrousta na počest novomanželů - pozvolna odcházíme. Adam a Stragin, mne vedou a mám s nimi co dělat. Efendi, jak se sám později ve svém cestopise přiznal touží po Alence, usínám za asistence Grizzlyho…..
Devátý den výpravy 2.5.2003 šestý den na vodě : loučení s tulákovou partou
Pojmutí výpravy, jak již se Tomáš nechal slyšet dříve, skutečně začíná nebezpečně připomínat film „Svéráz národního rybolovu“. Kde se vzal tu se vzal chlévnyj dar. Okamžitě všechen bez milosti trestáme. Svátek práce má na Ukrajině skutečně něco do sebe, Dája má nezávisle na nás podobné zážitky.
Vegetíme pod plachtou. Zatímco okolo krásně prší, hraje se na kytaru, nálada výborná, i když lehce nostalgická. Jak nesnáším srdceryvná loučení, tak zde si jedno vystřihujeme. Společné fotografování, objímání se bez rozdílu na pohlaví ( to něžné jsme s sebou měli jen jedno ). Nakonec přece jen vyplouváme. Na Lupeňově lodi vládne pohoda a klid, vždyť má také svatební den a Kamilce slíbil, že udělá všechno pro to, aby dnešní den přežil.
Čeremoš je stále rychlý a vodnatý, dokonce není nouze o nějakou tu peřejku. Aniž bychom se o to museli nějak zvlášť přičinit, děláme necelých 40km za cca čtyři hodiny, včetně vylévání lodí po každé zhruba druhé, třetí peřejce. Cestou Musqa kupuje ryby k večeři.
K velkému údivu a zklamání domorodců volíme dobrovolné vyhnanectví na pustém ostrově. Elba to sice není, ale je to dobrá, poměrně vítaná změna, takřka bezalkoholíčnyj věčer. O to dříve se jde spát a o to dříve druhý den vyplouváme.
Desátý den výpravy 3.5.2003 : poslední, sedmý den na vodě
Tomáš neustále straší německou kilometráží ( která se již na horních tocích ukázala, jako výborný expedici zpříjemňující, desinformační prostředek ), ve které se dočetl o životu nebezpečné peřeji na soutoku Prutu a Čeremoše.
Vplouváme do klasické ukrajinské stepní krajiny, Karpat již nevidět. Koryto řeky se značně rozšiřuje a není nouze o ramena ( kdo pamatuje Dunaj před spuštěním Gabčíkova, ví ).
Zajímavým zpestřením je to, co si Stragin dokázal zapamatovat z rádce mladých svišťů o ornitologii. Buďto jsem měl jiné vydání a nebo se tomu opravdu věnoval a čerpal i z jiných pramenů.
Na obávaném soutoku Čeremoše i Průta potkáváme ukrajinské „vodáky“, kteří ( pro jistotu jsme se ptali, zda je tento potůček skutečně Prut ) sjížděli dolní tok Prutu. Pro stručnost: družba – Lupeňovi se vrací barva do tváře, zde je snad vhodné, abych se zmínil jak taková družba s ukrajinskými domorodci probíhá. Čím více alkoholu do sebe takový ukrajinský moloděc dokáže vstřebat, tím větší je moloděc. Proto se zuřivě vrhá na turisty, kde právem očekává vůči tomuto sníženou odolnost…..většina z nich si na molodcích z Moravy vylámala zuby.
Přistupujeme na návrh, kdy Ukrajinci zajistí jídlo včetně šašlika a my něco málo k pití. Na otázku, kolik na osobu toho máme koupit, se dozvídáme následující matematický vzorec: 0,5 litru na hodinu / dva muže. Toto nekompromisně podrobujeme koeficientu 0,3 a jak se ráno ukázalo, bylo to od nás velmi zákeřné a nezdvořilé – toto byly skuteční molodci.
V blízké obci nakupujeme tedy něco málo k pití a pro jistotu i k jídlu. Když si posteskneme, že potřebujeme být zítra v Ivanovsko – Frankovsku nasedne jeden ze spřátelených domorodců dobrovolně do policejního vozu a za čtvrt hodinky již se vrací s mikrobusem značky mercedes, který je nás tamto ochoten dopravit – rádi přijímáme, obzvláště když bonus tvořil jaščik piva, se kterým nás ráno vyzvedne přímo na tábořišti, kam nás odvezl nevyžadujíce zálohy.
Družba mohla začít, toto byl ovšem jinší hučák ( docent Skála, by z nás měl jistě radost ), poprvé jsem pil něco, co vykazuje natolik vysoký obsah alkoholu, že se to stává hořlavinou – špiritus santus. Váňa se ukazuje jako nefalšovaný Sokrates a je to vskutku zajímavý pocit, každému bych ho přál zažít, sedět u břehu ruské ( zde musím podotknout ukrajinské – Ukrajinci, totiž nemají od doby stalinismu Rusy rádi ) řeky, a poslouchat moudrého člověka, kterému rozumíte šest slov z deseti, ale o to je to hlubší zážitek a dokonce mi nabízí bydlení u něho v Oděse. Po půlnoci se projeví další Váňovy mimořádné schopnosti, po té co se z ohně odkutálí menší kláda kopne ji bosou nohou zpět ( to už je teda matroš, Sokrates byl asi taky fakír ). Efendi má někde schovanou Váňuškovu adresu, až se třeba rozhodnu pro smrt uchlástánímse, určitě se ozvu Váňo.
Jedenáctý den výpravy 4.5.2003 : návrat domů
…..smutek, tak jedině lze nazvat pocit z něčeho dobrého, co musí neodvratně skončit – vrátit se domů.
„Domov je tam, kde je ti dobře“ – to slovo „domov“ budu ještě muset přehodnotit.
Ráno se skutečně dostavuje mikrobus značky mercedes s jáščikom piva. Za zaznamenání stojí snad již jen porada, která proběhla cestou – nikoho nenapadá nic, co by tento kolektiv nedokázal – příště pojedeme asi do Turecka. Musqa sice navrhuje Albánii, že se tam prej nechlastá, no uvidíme
Dvanáctý den 5.5.2003 : příjezd
Cesta domů proběhla bez, zvláštních událostí. Velmi milé bylo uvítání Alenkou v Brně na Zvonařce kávou a pečivem. Ani se nikdo kupodivu neptá, kde je stakan……
Třináctý den 6.5.2003 : jdu do práce
Vcházím do naší krásné továrny. Nějak se mi klepou kolena a myslím, že to nebylo strachy. „Co tady děláte, já myslel, že přijedete až za týden“, máš pravdu Musqo příště do Albánie, ale cestou bych se na té Ukrajině zastavil, ať si máme čeho vážit……
A takhle to viděl Lupeň….
Contact: polenko
seznam.cz přejít na Efendiho popis